Nákupní košík: 0 Kč
Maska, v tomto případě máme na mysli onen druhý význam toho slova, nevystupuje nikdy sama. Doprovázejí ji jeden, nebo dva průvodci, kteří ji vedou, protože maskovací oděv zvláště při pohybu neposkytuje vždy dostatečný rozhled. Současně jí poskytují ochranu, protože maska je nedotknutelná, avšak jejich nejdůležitějším úkolem je hudební rytmický doprovod při vystoupení. Hlas bubnů a gongů má i funkci varovnou. Upozorňuje, že se masky blíží, aby se mohli včas skrýt ti, jimž je pohled na masku zapovězen. Maska se obvykle pohybuje v rytmických poskocích nebo tanečním krokem. Je proto nesprávné označovat africké masky jako taneční, protože takové jsou téměř všechny a toto označení tedy nic nevysvětluje. Funkcí masky nikdy není, aby se oblékla k samoúčelnému tanci.
Maska, která je představitelem nadpřirozeného světa, mění i hlas, když promlouvá na diváky.
Maska, která je představitelem nadpřirozeného světa, mění i hlas, když promlouvá na diváky. U některých masek je k tomu účelu uvnitř připevněn zvláštní jednoduchý dechový nástroj, tzv. mirliton. Je to malý membranofon, rourka s membránou upevněno u uvnitř, která se při mluvení nebo zpěvu rozechvívá a dodává tak hlasu zvláštní zabarvení. Bývají jím vybaveny např. některé masky jihokonžských Bačokwe.
Vedle označení podle funkce ve společnosti označujeme masky buď podle způsobu jakým se nosí, nebo podle tvaru.
Základním a současně nejrozšířenějším typem je maska obličejová. Má tvar a podobu obličeje lidského nebo zvířecího, případně fantastického, který v sobě někdy lidské a zvířecí prvky spojuje v organický celek. Taková maska se pak nazývá antropozoomorfní. Obličejové masky se až na určité výjimky nosí na obličeji, a proto mívají průzory, nebo očnice, které umožňují nositeli výhled. Tyto očnice nemusí být umístěny ve vlastních očích masky. S tímto typem se setkáváme prakticky na celém území Afriky, kde se masek užívá. Některé jiné typy jsou odvozeny. Výjimečně se "obličejová" maska nosí horizontálně na temeni hlavy. Tento zvláštní případ se vyskytuje v deltě řeky Nigeru u kmene Idžo. Masky zde představují vodní duchy. Nositel masky se při výstupu pohybuje ve vodě a po hladině se pohybuje maska, kterou má její nositel na temeni hlavy. Proto tyto masky nemají očnice.
V okraji obličejové masky, ale i u masek jiných typů, bývá řada otvorů, k nimž je připevněn šat nebo třásně. Temeno a týl je někdy napleten k masce z provázků a na tomto krytu hlavy bývá imitován z téhož materiálu nebo z vláken rafiové palmy účes, který se nosí u příslušného kmene. Kryt hlavy přidržuje současně masku ve správné poloze před obličejem. V některých případech se maska k hlavě přivazuje, nebo je přidržována před obličejem dvěma šňůrami, přivázanými ve třech bodech k okraji masky tak, že v týlu vytvářejí obrácené písmeno T. Tento způsob vázání se vyskytuje na maskách kmene Makonde z pohraniční oblasti mezi Tanzánií a Mozambikem. U kmene Guro na Pobřeží slonoviny se maska drží před obličejem v zubech pomocí příčky, která je na vnitřní straně vsazena do bočních stěn masky. Pár otvorů po této příčce je také bezpečným a snadným ukazatelem původu masky tohoto kmene.
Dalším nejrozšířenějším typem je maska zvoncovitá nebo přilbovitá, v německé odborné literatuře označovaná též někdy jako hrncovitá. Je řezána z jednoho kusu dřeva tak, že v její dutině ukryje nositel celou hlavu. Podobá se velkému zvonci nebo antické řecké přílbě a odtud pochází její nejběžnější název. Tento typ masky je znám od kmene Mende z Libérie (ženská tajná společnost Bundu). Vyskytoval se v poříčí řeky Cross River na rozhraní Nigérie a Kamerunu, v konžské provincii Kassai (masky typu Bombo kmene Bakuba) a dost častý je i v oblasti řeky Kwango v Kongu (Basuku, Bahuangana, východní Bapende). Patří k němu i iniciační masky kmene Bajaka, rovněž z poříčí Kwanga, i když jejich konstrukce je poněkud složitější. Ze dřeva je vyřezána jen obličejová část, pevné temeno a týl tvoří proutěná konstrukce, potažená látkou a barvená, nesoucí hierarchickou symboliku nebo plastickou figurální výzdobu, která je neoddělitelnou součástí masky. Proto nelze masky kmene Bajaka zařadit mezi masky obličejové, u nichž napletené nebo navázané temeno a týl mají převážně funkci skrýt identitu maskovaného tanečníka.
Vystačíme-li pro předchozí typ s výstižným označením maska zvoncovitá, pak druhý název, maska přílbovitá, by měl být vyhrazen pro jiný, vzácnější typ, pro nějž bychom jen stěží hledali název vhodnější. Tato maska, rovněž řezaná z jednoho kusu dřeva, přikrývá jen horní část hlavy tanečníka jako malá přílba nebo čapka. Tento typ je znám u kmene Senufo na severu Pobřeží slonoviny a na území republiky Mali, a dále ze stepní oblasti Kamerunu, kde existovaly masky tohoto typu v podobě sedících ptačích figur. K přílbovitým maskám takto vymezeným patří i řada zoomorfních masek z velkého území Západní Afriky.
Třetím nejhojnějším typem jsou masky nástavcové, které se nosí na temeni a jako nástavec prodlužují postavu nositele masky. Nástavec má nejčastěji podobu lidské hlavy, někdy však i hlavy zvířecí nebo je tvořen celou zvířecí figurou. Nejdůležitější oblastí nástavcových masek je už zmíněné povodí řeky Cross River mezi východní Nigérií a Kamerunem. Masky tohoto území jsou ojedinělým případem v tvorbě masek v celé Africe. Základní hrubý model lidské hlavy je vyřezán ze dřeva, poté je potažen gazelí kůží pečlivě zbavenou chlupů a světle hnědě barvenou. Detaily obličeje jsou dotvořeny tmavohnědým barvením nebo aplikací dalších materiálů (plech, dřevo). Vlasy jsou naznačeny vsazenými, kulovitě zakončenými kolíky. Tato hlava je pak připevněna na malou, kulatou podložku, pletenou z proutí, jejíž pomocí celá maska spočívá na temeni hlavy nositele masky. Původně prý se k potahování těchto masek používalo lidské kůže. Tento údaj není sice prokázán, není však asi nepravdivý, protože jak se zdá, používalo se dříve místo masek preparovaných hlav zabitých nepřátel. Takovéto trofeje se zachovaly v některých evropských muzeích.
Mezi taneční masky patří i tzv. taneční nástavce.
Ojedinělým případem jsou antilopí masky nebo nástavce kmene Bambara z území dnešní republiky Mali. Jsou to vysoce stylizované figury antilopích samců nebo samic s mládětem, většinou ploché, geometricky prolamované, navázané na malých čapkách, pletených z proutí. Pomocí této čapky se figura přivazuje na hlavu tanečníka. Vzácné jsou u tohoto kmene stylizované nástavce antropomorfní. Nástavce, řezané v podobě stylizovaných antilopích hlav, ovšem podstatně větší, dosahující téměř rozměrů hlavy zpodobovaného zvířete a realističtější i ve výtvarné koncepci, existují dodnes u kmene Kurumba v Horní Voltě.
Jiný typ tanečních nástavců představují antropomorfní hlavy na dlouhém kuželovitém trnu, které pocházejí od kmene Kuyu z území Konga (Br.). Představují mytickou hadí bytost. Nosí se na temeni hlavy, přičemž celé tělo je zahaleno do volně splývajícího látkového šatu. Podobné, avšak daleko méně známé jsou nástavcové masky z jižního Kamerunu. Antropomorfní hlava je tu pomocí trnu zasazena do oblého dna jakéhosi řídce pleteného košíku, který je ukryt v bohatých třásních z rafiových vláken. Pomocí košíku se maska nasazuje na hlavu podobně jako maska zvoncovitá.
Zvláštním případem nástavcové masky je maska ramenní. Je známa jen od kmene Baga z Guineje. Představuje bohyni plodnosti Nimbu a užívá se jí při dožínkových slavnostech. Je to velká ženská busta s plochými prsy, mezi nimiž je okénko, umožňující nositeli masky výhled. Hlava bohyně, která jako typická nástavcová maska prodlužuje postavu nositele, je buď poměrně malá, s bodovitýma očima, na dlouhém štíhlém krku s prstencovitými záhyby, nebo většinou mohutná, s vypoulenýma očima a nápadným zobcovitým nosem. Nošení této masky na ramenou je vynuceno její neobyčejnou vahou, dosahuje totiž až sedmdesáti kilogramů.
Vzácným typem jsou masky ruční. Jsou známy jen od kmene Balega z východního Konga. Jsou řezány ze slonoviny, nebo ze dřeva a drží se v ruce před obličejem. Bývají sem řazeny dřevěné obličejové části zvoncovitých masek konžského kmene Bajaka, které mají pod bradou delší výstupek, sloužící k přidržování při tanci. Podobné výstupky jsou také na maskách kmene Bobo ze západního Súdánu, o nichž budeme ještě mluvit v jiné souvislosti. V obou případech je přidržování nutné pro vyrovnávání výše položeného těžiště masky.
Ve všech uvedených případech jsme dosud masky dělili buď do zvláštních kategorií podle jejich funkce v dané společnosti, nebo do typů podle způsobu nošení, který samozřejmě ovlivňuje i jejich konstrukci. Vedle toho jsou masky označovány i jinými termíny, které připomínají jejich tvar. U masek obličejových se označení typu kryje s označením tvaru. Avšak u jiných masek tomu tak být nemusí. Často jsou některé masky označovány jako figurální, vedle toho je však můžeme přiřadit k některému uvedenému typu podle způsobu nošení. Jako figurální označujeme ony masky, u nichž zvířecí nebo lidská figura buď nahrazuje tvář masky, nebo ji doplňuje. Nositelem vnitřního obsahu masky je pak patrně vždy nebo téměř vždy tato figura. Dobrým příkladem zvířecí figurální masky bez zvláštní obličejové části jsou již uvedené antilopí nástavce kmene Bambara. Bajakové v Kongu vynechávají někdy na svých zvoncovitých maskách charakteristický dřevěný obličej, nebo jej potlačují do miniaturních rozměrů a nahrazují jej lidskou figurou, např. figurou rodící ženy, nebo figurou, karikující někoho ze známého okolí. Tak ve sbírce pražského Náprstkova muzea je uložena maska tohoto kmene, na níž obličejovou část zcela nahrazuje figura dřepícího evropského námořníka s lahví v rukách. Poloha v dřepu je charakteristická pro figurální plastiky řady konžských kmenů, karikujícím prvkem je zřejmě ona láhev ve vztažených rukách. Obličejové masky, doplněné na temen i větší nebo menší lidskou nebo zvířecí figurou, se vyskytují zejména u západosúdánských kmenů republiky Mali, jako jsou Bambara, Dogon nebo Senufo, na jih zasahuje tento jev až na Pobřeží slonoviny ke kmeni Baule.
Hojné jsou figurální masky u kmenů, hovořících jazykem Joruba v západní Nigérii a v sousedním Dahome. Figurální výzdoba se objevuje na maskách obou tajných společností, Gelede i Egun. Tyto masky představují zvláštní typ, i pokud jde o způsob nošení. Jsou řezány vcelku z jednoho kusu dřeva, podobně jako masky zvoncovité. Vnitřní prostor je však menší, takže nestačí pojmout celou hlavu. Nosí se na temeni nebo spíše na čele a výhled je umožněn párem otvorů v dolním okraji obličejové části masky nebo nosními dírkami. Nejrozvinutější figurální masky vůbec zhotovují Jorubové k slavnosti Epa. Jsou opět celodřevěné. Základ tvoří jednoduchá zvoncovitá maska s lidským obličejem. Na jejím temeni je buď jedna velká plastika, dosahující asi jednoho metru výšky, nebo celá sousoší menších postav, uspořádaných do jakési pyramidy.
V poslední době se v odborné literatuře objevil termín masky čepelovité. Označují se jimi některé masky obličejové západosúdánských kmenů republiky Mali a Horní Volty, zejména Dogon, Bobo, Mossi a Kurumba. Obličeje těchto masek jsou vysoce stylizované, u masek kmene Dogonjsou detaily obličeje dokonce redukovány do dvou svislých rovnoběžných štěrbin, u masek kmene Mossi je oválná plocha obličeje rozdělena do dvou polovin nízkým svislým pilovitým valem, a výraz tomuto geometrickému symbolu dodávají dvě malé očnice trojúhelníkového tvaru. Společným charakteristikem těchto masek jsou úzké ploché nástavce, vysoké v krajních případech až několik metrů a připomínající čepel. Jsou zdobené reliéfními zářezy, které vytvářejí geometrický ornament s ornamentálním prolamováním. Zdá se, že k těmto maskám je správné přiřazovat i ploché obličejové masky, zhruba trojúhelníkového tvaru, s očima a ústy naznačenými malými kulatými terči, které nad čelem, tvořeným jednou ze stran trojúhelníka, mají plochý nástavec, zakončený symbolickým plochým diskem. Tyto masky, které se ve větším množství objevily v posledních letech na evropském uměleckém trhu, pocházejí z východní oblasti Pobřeží slonoviny od kmene Nafana. Ohlas čepel ovitých masek můžeme snad spatřovat i ve velmi vzácných jednoduchých maskách vejčitého tvaru, které se zachovaly v necelé desítce známých exemplářů v evropských muzeích od severonigerijských Nupe. Tyto masky mají nad čelem svislý úzký trn, který snad vznikl redukcí původně většího čepelovitého nástavce.
Čepelovité nástavce na maskách rozlehlého území západního Súdánu, s určitými ohlasy na jižním okraji této oblasti nejsou ovšem jevem náhodným, ani nejsou prostým dekoračním prvkem. Jsou nositelem určité symboliky, společného vnitřního obsahu těchto masek. Je ovšem možné, že na vzdáleném okrajovém území nástavce tento vnitřní obsah ztratily a staly se pouze prvkem dekoračním. Pro nás v této souvislosti není důležitý sám obsah, ale zjištění, že různé masky, někdy z oblastí navzájem velmi vzdálených, na první pohled se lišící svým výtvarným řešením, mohou vyjadřovat shodnou myšlenku, mohou patřit k témuž ideovému okruhu.
Další odkazy: O africkém umění | Funkce a úloha masek
Zdroj: Erich Herold, Africké masky