Nákupní košík: 0 Kč
Prvním úkolem masky je skrýt identitu jejího nositele, ale současně i vytvořit iluzi existence jiné bytosti, kterou maska zpodobňuje. I když je tento jev univerzální, přece jen asi největší roli hraje právě v Africe, kde nositel masky dočasně ztrácí nejen svou tvář, svou individualitu, ale často i svou lidskou podstatu a s maskou se přímo ztotožňuje, alespoň v povědomí svých soukmenovců. V této souvislosti je třeba se zmínit o tom, co rozumíme pod pojmem maska. V africkém kontextu má toto slovo totiž významy dva. Pokud mluvíme o umění, máme obvykle na mysli onu umělecky ztvárněnou tvář, nebo hlavu, někdy dokonce i celou figuru, která konkretizuje vyvolanou iluzi v očích a myslích afrických diváků, a která je předmětem uměleckého sběratelství. Málokdy se setkáme ve sbírkách s celou maskou, k níž patří též šat nebo alespoň třásně k zakrytí horní části těla, a někdy i další vybavení, např. chůdy (u různých kmenů ve vnitrozemí Gabunu). Slovem maska se však neoznačuje jen tento materiální vnější projev, ale i určitý funkcionář kmene, oblečený do maskovacího oděvu, provádějící určité tradiční úkony a plnící tak důležitou společenskou funkci. Je proto pochopitelné, že v publikacích o africkém umění se užívá tohoto slova střídavě v obou významech.
Společenská funkce masky je nejednotná. Různé kmeny užívají masky k různým účelům a jen některé vytvořily několik různých typů pro zcela specifické účely, např. kmen Bakuba v provincii Kassai v Kongu, nebo kmen Dan na Pobřeží slonoviny. Asi nejrozšířenější z hlediska funkčního jsou masky iniciační. Když se africký chlapec blíží věku pohlavního dospívání, připravuje jej společnost na život plnoprávného dospělého příslušníka kmene. Děje se tak v odloučenosti od rodiny, ve zvláštním táboře v buši, mimo vesnici, s kterou tábor udržuje jen nejnutnější styk. Chlapci tu od dospělých získávají znalosti a zkušenosti, nutné pro praktický život, jsou podrobováni tvrdým fyzickým zkouškám, jejichž součástí je i obřízka a jsou zasvěcováni do posvátných a tajných tradic svého kmene. Tento proces, nebo obřad, jímž je zakončen, se nazývá iniciace, a odtud pochází i označení masek, kterých se při tom užívá. Pojem iniciační masky je značně široký. Někde v těchto maskách vystupují dospělí, kteří v táboře působí jako instruktoři, velmi často v nich vystupují sami inicianti po skončení iniciace při návratu do rodné vsi, např. u kmene Bajaka v poříčí řeky Kwango v jihozápadním Kongu; někde existují zvláštní masky pro hlídače těchto táborů, kteří odhánějí nepovolané osoby. Tento případ je znám od kmene Bačokwe v jižním Kongu a severní Angole. Iniciaci se podrobují i dospívající děvčata. Ovšem výstupy v maskách jsou výlučnou záležitostí mužů, ženy většinou nesmí masky pod nejpřísnějšími tresty ani spatřit. Proto se s ženskými iniciačními maskami setkáváme jen výjimečně v Libérii u kmene Mende, kde existuje tajná ženská společnost Bundu. Iniciačních masek se tu užívá při přijímání děvčat do této společnosti.
Ve velkých oblastech západní Afriky se dospělí muži různých kmenů sdružují v tak zvaných tajných společnostech. Např. v Libérii a v přilehlých oblastech sousedních zemí je to tajná společnost Poro, mužský protipól uvedené ženské společnosti Bundu. U východonigerijských kmenů existuje podobná společnost, zvaná Ekpa; západonigerijské kmeny, tvořící dnes velmi početnou národnost, hovořící společným jazykem Joruba, mají dvě tajné společnosti, Gelede a Egun, atd. Tyto společnosti, spojené společným rituálem, vykonávají důležité funkce politické, udržují a střeží, někdy i pomocí krutého teroru vůči ženskému obyvatelstvu a neiniciované mládeži, kmenové tradice a zvyklosti. Také členové tajných společností vystupují v maskách při společných obřadech, např. po iniciaci nových členů, nebo při pohřbech, při různých slavnostech, při magických ritech, které mají zajistit hojnost úrody, nebo úspěch při lovu apod. Funkce masek tajných společností je tedy velmi široká a proto nejlépe ji vystihuje označení maska rituální, které ve větší či menší míře odpovídá funkci téměř všech afrických masek, včetně iniciačních.
U některých kmenů vznikly speciální masky pro určité funkcionáře společnosti. Dobrým příkladem tu může být maska kmene Dan z Pobřeží slonoviny, kterou nosí muž, pověřený střežením ohně ve vsi. Jeho povinností je obcházet v době žní vesnická stavení, dohlížet, zdaje všude uhašen oheň, a v případě požáru přivolat vesničany, kteří pracují na polích.
K maskám rituálním je možno přiřadit i miniaturní masky, kterých užívají kmenoví kouzelníci na Pobřeží slonoviny při aplikaci tradičních léčebných metod. Konečně sem patří i drobné repliky iniciačních masek kmene Bapende v Kongu, které nosí na hrudi dospělí muži jako jakýsi odznak na důkaz podstoupené iniciace. Tyto drobné masky jsou většinou vyřezány ze slonoviny, někdy též ze dřeva, a pro svou krásnou patinu, získanou dlouholetým nošením na těle, se staly oblíbeným předmětem sběratelství.
Výjimečně v některých oblastech poklesla funkce masek na světskou podívanou pro zábavu diváků. Jako příklad je možno uvést bakubské masky typu "mashamboy", jejichž výstupy se baví návštěvníci tržišť, a některé masky jihokonžských Bačokwe. Na samé hranici mezi rituálem a veselou podívanou pro široké publikum se pohybují masky iniciantů konžského kmene Bajaka apod. Tento degradační proces, jak se zdá, vrcholí v nigerijských městech, kde se o církevních svátcích objevují na ulici malé děti v křiklavě pomalovaných maskách, stylově odvozených od tradičních masek kmene Ibibio z oblasti delty řeky Kalabaru.
Pro úplnost uveďme ještě loveckou masku, které se užívalo v severní Nigérii u kmenů Nupe a Loko. Má podobu velmi realisticky vypracované hlavy a dlouhého krku určitého ptačího druhu. Lovec si ji připjal na hlavu nad čelem pomocí upínacího pásku a při plížení vysokou trávou, z níž vyčnívala jen maska, napodoboval pohyby kráčejícího ptáka. To mu umožňovalo přiblížit se k lovné zvěři na dosah luku a šípu.
Další odkazy: O africkém umění | Druhy masek
Zdroj: Erich Herold, Africké masky